Neobyčejný pes
Lundehund je malý velmi milý, přítulný a hravý pejsek. Dalo by se říci, že každý majitel lundehunda si může vytvořit tohoto psího společníka podle svých představ. Když budete chtít mazlivého a přítulného peciválka, který bude trávit většinu času na vašem klíně nebo ve svém pelíšku a bude čekat až se vrátíte třeba z práce, a pak vás zavalí pozorností a přízní, tak takový bude váš lundehund. Ale pokud dáváte přednost živému, hravému stvoření, které je naplněno energií, touží po nějaké činnosti, letí za balonkem jak o závod a těší se např. na další trénink agility, i takový může být lundehund.
Vazba mezi lundehundem a jeho majitelem je velmi pevná, svého pána chce následovat kamkoliv a kdykoliv ale může být poněkud nesvůj, když ho necháte samotného v neznámém prostředí. Svého lundíka můžete nechat běhat navolno všude, kde je to bezpečné, bez obavy, že by utekl. Lundehund bude neustále pobíhat jen ve vaší blízkosti a pokud ho náhodou zaujme nějaký ten ptáček, stačí jen zavolat a tryskem se k vám přiřítí a celý šťastný bude čekat na pochvalu, odměnu či pohlazení. Většina lundehundů ráda aportuje, ať je to jen obyčejný klacík, balonek nebo zbytek plyšového medvídka, vždy mají energii a chuť se za ním rozběhnout, ale všeho s mírou, nejsou to zas žádní aportující maniaci. „Svůj klacík“ si někteří dovedou nosit třeba i celou procházku. Na hru nejsou nikdy dost unavení. Možná je to právě ta hra, která je tolik přitahuje k dětem. Lundíci mívají s dětmi přátelský vztah a člověk nemusí mít vůbec žádné obavy, že by pes dítě pokousal nebo mu nějak ublížil. I při hře jsou velmi něžní, ve své tlamičce mají takový cit a jemnost, že kdyby měli pomáhat strojit vánoční stromeček, tak ani tu najkřehčí vánoční ozdobu nerozbijí, až vám ji budou podávat. Lundehundi jsou nejen skvělí kamarádi na hraní ale jsou i dobré chůvy. Někde zabrečí dítě a lundík v tu ránu reaguje a neklidným pobíháním se snaží zjistit odkud křik přichází a co se děje.
Výcvik a péče
Lundehundi jsou inteligentní a poměrně snadno a rychle se učí. Jsou poslušní, i když někdy zkouší vaší trpělivost svojí mírnou paličatostí, jako ostatně většina psů patřících k primitivním plemenům. Při výcviku se s nimi však musí zacházet obezřetně, fyzickým trestáním, křičením a hrubým zacházením dosáhneme jen toho, že pes k nám ztratí důvěru, bude se nás bát, utíkat před námi a vezme to velice dlouho, než nám lundík bude opět věřit. Tito psi jsou velmi citliví a mohou podléhat stresům, ale pokud se k nim chováme laskavě, výcvik bereme spíše jako hru a jsme dostatečně trpěliví a ohleduplní, ale zároveň důslední, budeme mít veselého pejska, který se naučí téměř cokoliv a s radostí nám to bude předvádět. Pro svou mrštnost a ohebnost se hodí i pro výcvik agility, flyballu a jiných psích aktivit. Ani ve výstavních kruzích si nevedou špatně, předvádí se pěkně a snadno, ale musíme mít stále na paměti, že vše co s lundehundem děláme, musí hlavně chtít on sám, pokud jej budeme k něčemu nutit, ničeho nedosáhneme. Péče o srst není nikterak náročná, stačí ji pořádně vyčesat v době línání, které je také na rozdíl od většiny ostatních plemen vcelku mírné a příjemné, výměna srsti proběhne během několika dní. Pokud se nám pejsek zrovna nenavoní nějakým tím oblíbeným psím“parfémem“ stačí lundehunda koupat dvakrát do roka. Jeho srst se zdá být odolná vůči špíně a zápachu. Jdeme-li na výstavu a náš chlupáč není úplně zářivě čistý, stačí umýt pouze bílé části psího kožíšku. Chovatelé o svých lundehundech tvrdí, že jsou ohební a čistotní jako kočky, chytří jako lišky a přírodní jak vlci.
Lundehundi mají celkem zajímavou a legrační řeč těla. Při procházce často vyskakují, aby se čenichem dotkli konečků vašich prstů nebo vás svým studeným čumáčkem šťouchnou do lýtka, jen aby vám řekli: „ahoj, já jsem tady!“ Když touží po pomazlení začnou se kolem vás lísat, otírat se o nohy jako kočka nebo se o vás opřou a tlapkami žadoní o pozornost. Opravdová zábava je pozorovat lundíka při hře. Hračku nebo něco na zub honí předníma nohama a vyhazují je do vzduchu stejně jako když kočka nebo liška chytá myš. Mimochodem, nebuďte překvapení, když bude vašemu lundíkovi koukat něco z tlamičky, co připomíná myší ocásek. Ona to opravdu bude asi myš, ale povel „pusť“ dávejte jen někde venku, poněvadž myška bude s největší pravděpodobností ještě živá. Další vášní jsou pro lundehundy ptáci. Rádi je honí a je docela zábavné pozorovat, jak si hejno vrabců někde na poli dělá z vašeho lundehunda legraci. U klece s kanárem si užije také dost legrace. Jednou ze zváštností, která toto plemeno charakterisuje, je schopnost „zavírání uší“. Někteří chovatelé tvrdí, že si lundíci zavřou uši, když nechtějí něco slyšet, když je páníček hubuje, nebo dává povel, který se jim zrovna nehodí. Zda je toto tvrzení opodstatněné nechám už jen na vás.
Lundehund patří mezi jedno z nejvzácnějších psích plemen na světě nejen kvůli malému počtu jedinců, ale hlavně vzhledem k charakteristikám, které se u tohoto plemene vyskytují. Jsou to zvláštnosti, které u jiných psů nenajdeme. Každý lundehund musí mít minimálně šest prstů na každé tlapě
. Nejedná se však o paspárky, ale o plnohodnotné prsty, to znamená musí mít kostní podklad s plně funkčními flexory a extensory. Na hrudních končetinách má pátý prst tři články a šestý dva články a tlapka musí mít osm polštářků. Pět z těchto šesti prstů hrudních končetin by se mělo dotýkat země.
Pánevní končetiny spočívají na čtyřech prstech. Tlapky mají sedm polštářků z nichž nejdůležitější je prostřední, který je největší a musí být spojen s polštářky dvou vnitřních prstů (0. a 1.).
Další charakteristikou lundíků je vysoká pohyblivost ramenního kloubu, který umožní psovi „rozpažit“. Volnější ramenní kloub ovlivňuje způsob pohybu. Vypadá to jako by pes "pádloval“, hrudní končetiny vytvářejí rotační pohyb směrem ven.
Dalším typickým znakem je až hrůzně vypadající ohebnost krku. Pes může zvrátit hlavu téměř až na záda. Této flexibility psi často využívají i při odpočinku, když vám leží lundík na klíně, rád se rozvalí na záda, obnaží bříško a hlavu prostě zakloní a svěsí dolů.
K neméně zajímavé vlastnosti patří tzv. zavírání uší. Lundehundi jsou schopni zavřít vnější zvukovod, tak aby se jim dovnitř ucha nedostávala voda a špína a při tom jsou stále schopni velmi dobře slyšet. 
